Všichni teď prožíváme něco, co ani největší pamětníci nenaleznou v zákoutích svém paměti. Jen pro ilustraci, pohár pro vítěze NHL Stanley Cup nebyl za posledních 100 lety udělen jen 2x (1919, 2005), letos to vypadá, že to bude do třetice, věřme, že šťastné pro většinu z nás.
Nechceme přidávat další článek, který bude popisovat nebo analyzovat, co se od března, potažmo od přelomu roku, udělalo dobře, co špatně, kdo zklamal a kdo se naopak ukázal jako správný leader.
Náš projekt NASKLAD se zapojil do snižování dopadů pandemického stavu iniciativou tvorby akční hmotné rezervy. Jsme moc vděční partnerům, kteří jsou v tom s námi společně. Patří jim velké díky.
Co udělat abychom si v logistice a nejen v ní, více rozuměli?
Takže k meritu dnešního článku, který se zaměřuje na ochotu a schopnost vzájemné komunikace uvnitř firem, ale i směrem k dodavatelům či zákazníkům. V současné době platí možná násobně více, že domluvit se na tom, že budeme hovořit jednou „řečí“ je někdy první problém, na který ve firmách narážíme. Logistici si dost část s kolegy z obchodu nebo ekonomiky, tak úplně nerozumí a z toho velmi často plynou vážné problémy v dodavatelsko-odběratelských řetězcích.
Pokud se chceme domluvit, pozor nic jiného nám nezbývá, a chceme fungovat bez zbytečných stresů a rozčilování, není to zas tak složité. Že to není pravda? Všimněte si, že první čtyři slova na úvod odstavce jsou „POKUD SE CHCEME DOMLUVIT“, a tady je vlastně zakopaný pes.
Bohužel často chybí právě ta dobrá vůle, která je předpokladem funkčnosti. Až potom můžeme diskutovat a „nasazovat“ různé metody a nástroje. Ano jsou i nástroje jak naučit lidi chtít, ale to už necháme odborníkům na komunikaci, marketing a psychologii. My z projektu NASKLAD chceme SPOLEČNĚ S VÁMI, dělat sdílenou logistiku, ke které však komunikaci nutně potřebujeme.
JAK SE TEDY EFEKTIVNĚ DOHODNOUT NA SPOLEČNÉM CÍLI?
Dovolte, abychom se s Vámi podělili o pár, na první pohled, jednoduchých pravidel, u kterých máme funkčnost ověřenou praxí.
Na prvním místě je třeba se naučit mluvit srozumitelně a především k věci. Pojďme mluvit stejnou řečí, neotravujme se balastem a hledejme společně řešení bez nekonečného snášení důvodů, že to nejde. Vše podtrženo : Chtějme si porozumět!
Hned vedle toho leží klíčová podmínka týmové spolupráce (sdílení), nebrat si věci osobně. Co tím je myšleno? Je Vaše ego opravdu důležitější než společný zájem kolektivu nebo společnosti?
Jak jsme se v běžném životě naučili sdílení (sociální sítě), tak stejně dobře nám jde předpovídání či předjímání. Tohle stejně dopadne špatně, to ani nemá cenu začínat a podobné „startovací“ proklamace.
Věřte tomu, že pokud zkusíte alespoň občas nepředjímat výsledek, bez ochoty si zjistit více, tak spousta úplně nemožných věcí, bude při týmovém nasazení úplně v pohodě řešitelná. Samozřejmě za předpokladu, že budeme všichni dělat vše tak, jak nejlépe umíme!
Jsem ze svého naturelu skeptik? Úplně nevím, jak se s tím srovnat? K tomu chci být týmovým hráčem! Jednoduché, buďme klidně skeptičtí, ale naučme se naslouchat. Umožní to rozhodování s chladnou hlavou a na základě relevantních informací.
Skeptik se dokonce může stát tou správnou bezpečnostní pojistkou, záměrně neuvádíme brzdou.
Takže buďme klidně skeptičtí, každý správný tým nás bude chtít za člena.
